Často kladené dotazy

Co to vlastně znamená "integrační" v názvu kurzu?

V našem případě to znamená dvě věci: jednak na kurzu budou i lidé s nějakým fyzickým nebo smyslovým postižením, na vozíku, s berličkami nebo třeba nevidomí; jednak je slovo "integrační" o tom, že každý jsme svým způsobem jiný a vzájemné poznávání nás obohacuje, ať už ve smyslu rozdílů mezi lidmi zdravými a s postižením, rozdílů mezi muži a ženami, lidmi různého zaměření či kulturního základu atd. Program celého kurzu je upraven tak, aby se mohli účastnit všichni plnohodnotně. Proto slovo integrační.

A to tedy znamená, že zdraví budou pomáhat handicapovaným?

Ne tak docela. I když sem tam nějaká pomoc asi bude potřeba. Tak jako každý z nás potřebuje někdy pomoc od druhého. Ale kurz není míněn jako pomoc či soucit vůči postiženým. Na kurz jede každý sám za sebe a kvůli sobě. A od nikoho se nečeká, že se dostane do pečovatelské role nebo do role opečovávaného. Středisko i programy jsou uzpůsobeny tak, aby je mohli absolvovat i např. lidé na vozíku s rovnocenně silným prožitkem jako lidé zdraví. V našem občanském sdružení fungují takto všechny projekty a akce a máme mnoho příznivců z "obou" skupin.

Takže máte zkušenosti s pořádáním podobných akcí pro postižené?

Ano, mnohaleté. Jsme sdružení, které kromě kurzů pořádá i krátkodobější projekty a víkendové akce, zaměřené především na zážitkovou pedagogiku a na prožitky spojené s přírodou. Jsou to například víkendy s koňmi, putování po Evropě a dokonce i pobyt na moři na plachetnici. Společným rysem je, že naše akce jsou otevřeny i lidem s nejrůznějším postižením. Počet handicapovaných účastníků je limitován možnostmi prostředí a typem akce. Důležité však je, že nejsme primárně organizací, která by poskytovala péči nebo měla za cíl starat se o volný čas či výchovu handicapovaných lidí. Více informací a fotek lze najít na webových stránkách www.uzitecny-zivot.cz.

Fotky sice vypadají akčně, ale pořád si to nedokážu moc představit.

Naše práce a filozofie jsou založeny na tom, že nezáleží, jaký je člověk například po fyzické stránce. Každý z nás totiž dovede vždy víc, než si dokáže představit. Během let jsme vyvinuli metodiku, jak upravit hry tak, aby zůstaly plnohodnotné pro všechny účastníky bez ohledu na jejich fyzické možnosti. Toto know-how se postupem času stalo velmi cenným artiklem a nesmírně zajímavým pro speciální pedagogy a všechny ostatní, kteří se zabývají trávením volného času dětí i dospělých. Ukazuje se totiž, že pokud jsme nuceni přemýšlet, jakým směrem hru upravit, daleko lépe "sedne" hráčům "na tělo", hra je propracovanější, mnohdy obohacená o různá zpestření a přináší silnější a hlubší prožitek. Proto jsou naše programy v lecčem originální a na poli zážitkové pedagogiky jedinečné. Scénář kurzu je skládán jako mozaika nejen z fyzicky náročných programů, ale také z programů tvořivých, strategických, na zamyšlení, vážnějších i bláznivých, zaměřených na prožitek jednotlivce i celé skupiny.

Kolik je na kurzu lidí s nějakým postižením?

Kurzy většinou děláme přibližně pro 25 účastníků, z toho je čtvrtina až třetina s nějakým handicapem. Je to proto, že při náročnějších úkolech je nutné, aby i menší skupiny byly soběstačné.

A proč by zdravý člověk měl jet na kurz, kde jsou lidé s postižením? Co z toho bude mít?

Tohle je zajímavá otázka, logická a velmi podstatná. Především pro člověka, který se nikdy s žádným člověkem s postižením ve svém okolí blíže nesetkal. Odpověď na ni není jednoduchá. Z hlediska podstaty kurzu je jedno, kdo jej absolvuje. Jeho cílem není zdravého člověka seznámit s postižením, jeho cílem není ani prioritní pomoc těmto lidem, soucit či násilné kamarádství. Kurz má svou hodnotu v základní myšlence a v programech, které si účastníci prožijí, a dále především v tom, co si z něho dokáží odnést do svých reálných životů ve formě prožitků a zkušeností. Přidanou hodnotou kurzu je právě zmiňovaná vzájemná integrace - jsou tu lidé na vozíku nebo s jiným omezením. Jsou stejní jako zdraví, jen mají nějaký handicap. Je to takový dotyk reality, se kterou se tak často nemusíme setkávat v běžném životě. Jaký je život z této jiné perspektivy? O co může ochudit a co naopak může dávat? Na tyto a jiné otázky budeme také na kurzu společně hledat odpovědi.

Dobře, tak dále, proč se to jmenuje kurz a co se tam bude dít?

Ono by se dalo říct, že kurz je vlastně "tábor pro dospělé", ale není tomu tak doslova. Především proto, že celý projekt kurzu je vymýšlen tak, aby pro všechny účastníky měl hmatatelný konkrétní přínos. Aby se mohli něčemu přiučit nebo něco nového poznat. Ne ovšem na přednáškách, ale skrze nabídnutý program. Vtip je v tom, že z každého našeho jednání se můžeme poučit, něco si z něho odnést a třeba se nám to v budoucnu může hodit. Často je také velmi zajímavé, jak nás vidí ostatní, co si o nás myslí, jak my sami jsme schopni odhadnout sebe a jak komunikujeme s okolím. Náš kurz znamená dny doslova našlapané programy, zážitky a následnou reflexí. Jedním ze základních principů kurzu je rovněž moment překvapení, tak se nediv, že více neprozradíme. Budeš postaven do různých rolí, před různé úkoly v rozličných situacích. Bude tě čekat jak hraní strategických her a simulací, tak meditativní přemýšlení. Možná si zkusíš zahrát i divadlo, malovat, tančit, atd. Kurz je vždy postaven tak, aby tvořil kompaktní celek a jednotlivé programy dávaly širší smysl a logicky na sebe navazovaly a vytvářely strukturu. A proto kurz. Prohlédni si fotky, a pokud znáš někoho, kdo se takové akce účastnil, tak se zeptej na jeho osobní dojmy. Je to nejlepší způsob, jak se dají popsat a pochopit zážitky, které si účastníci z kurzů odvážejí. Nebo si přečti článek o tom, co je to zážitkový kurz, od psychologa Jeronýma Klimeše.

Co když se mi nebude chtít zúčastnit se některého programu anebo ho nezvládnu?

Každý program je dobrovolný a nikdy účastníky nenutíme do jeho absolvování. Tedy máte právo říci předem, že se neúčastníte, nebo dokonce v půlce odejít, samozřejmě za předpokladu oznámení organizátorům, abychom po vás nemuseli pátrat. Jsme přesvědčeni, že zvládnete všechny programy, které uvádíme, protože vám je připravujeme "na tělo" a i v případě, že dojde k nějaké náročnější situaci, jsme tam k dispozici a poskytneme vám veškerou podporu. Ano, některé programy budou náročnější, ale vždy jen tak, abyste je zvládli a aby vás jejich absolvování posunulo správným směrem.
Často pracujeme s momentem překvapení, ale pokud pocítíte potřebu dopředu vědět "o čem to bude", nebudeme dělat zbytečné tajnosti.
Pokud ovšem dopředu uvažujete o tom, že přijedete na kurz a budete si vybírat, který program se vám líbí a který ne a podle toho se ho zúčastníte, počítejte s tím, že se nejspíš brzy oddělíte od skupiny a "ujede vám vlak", a z vašeho zážitku zbude jen málo. V tom případě na kurz raději vůbec nejezděte. Není to dovolená, na které vám někdo dělá zábavný či adrenalinový program, je to zážitkový kurz a může být velkým impulsem do vašeho života. Proto jej nechte do sebe vstoupit a důvěřujte nám, že to bude dobré, i když to někdy trochu bolí.

Pro koho je vlastně kurz určen?

Kurz je především určen lidem, kteří se chtějí vlastním přičiněním někam posunout, zažít něco netradičního. Nezáleží na profesi, vzdělání ani věku. Naopak je přínosné, pokud je skupina různorodá. Dalo by se říct, že kurz má následující charakteristiky: prostor, kde každý může přijít na to, co je v něm skryto, intenzivně a netradičně strávených pár dnů poznání nových lidí, směrů, prostředí, podnětů, inspirace, připravený program a zajištěný servis kvalitní zpětnou vazbu v podobě review po vlastních zážitcích, takové "dobití baterek" do běžného života, dynamický a pestrý program, který se stále mění, zážitky, na které se těžko zapomene, a které obohatí, výlet do země, kde čas plyne jinak, vyzkoušení si klasických ověřených her, novinek i netradičních aktivit v přírodě, několik výzev, které tě prověří, ale i poučí a nezničí v případě neúspěchu. Našel jsi něco, co je zajímavé právě pro tebe? A neboj se, je taky naplánováno odpočívat a spát.

Proč musím dodržovat vámi stanovená pravidla?

Ano, i účast na našem kurzu má svá pravidla, jako na každé akci, kde se setkávají lidé za nějakým účelem a je třeba, aby fungovali jako skupina.
Jedním z pravidel, na které se účastníci ptají, je nekonzumování alkoholu na kurzu. Nejsme bojovníci proti alkoholu a v programu se občas možná sklenka vína objeví, ale z mnoha důvodů nemůžeme připustit, aby účastníci pili alkohol nekontrolovaně. Otupuje smysly, snižuje pozornost, zvyšuje únavu - a může následovat pro vás nečekaný fyzicky náročný program. Vyvolává euforii - ale jenom těm, kdo popili, a ostatní můžou mít úplně jinou náladu a pijáci jim (i sobě) tak můžou zničit zážitek z hlubokého programu. Obecně si myslíme, že přemíra alkoholu nepatří ke zdravému životnímu stylu, stejně jako kouření, nemluvě o drogách. Zkrátka: drogy a alkohol ne, a kdo si opravdu bude potřebovat zapálit, bude moci jít v pauze za roh.
Dalším často probíraným bodem je rozdělení do pokojů. Na středisku zjistíte, že jsme vás rozdělili do pokojů (jsou dvou- až čtyřlůžkové). Jedním zásadním důvodem je rozumné rozdělení účastníků s handicapem, tedy aby lidé, kteří občas potřebují asistenci, byli rovnoměrně rozdělení mezi ty, kdo pomáhat můžou. Také samozřejmě dodržujeme rozdělení podle pohlaví. (Netrvejte na tom, že je pro vás v pohodě být ubytován s opačným pohlavím, pro ostatní to tak v pohodě být nemusí a navíc bude kromě pokojů k dispozici prostor na společné nocování.) Může se stát, že i když jste přijeli jako dvojice či větší parta kamarádů, budete rozděleni, nejen z výše uvedeného důvodu asistence, ale i proto, abyste se více promíchali všichni navzájem.
Pokud přijedete jako životní partneři (manželé apod.) a dáte nám předem výslovně vědět, že preferujete společný pokoj, vezmeme to do úvahy (i když dvoulůžkových pokojů je málo). Můžete si ovšem také zvolit variantu být ubytováni jako ostatní.
A mimochodem, na pokojích strávíte stejně tak málo času... 

Můžu přijet na kurz s manželem/dítětem/psem/kamarády/osobním asistentem?

Především je třeba říci, že o každém předpokládáme, že jede na kurz jako plnohodnotný účastník, sám za sebe.
Pokud potřebujete trvalého osobního asistenta a vezmete si jej s sebou, stává se i on účastníkem kurzu se vším všudy. Snahou ovšem je, aby se v nutné dopomoci účastníkům s handicapem střídali všichni ostatní.
Pokud máte manžela, manželku, životního partnera a chcete přijet oba, je to samozřejmě možné. Jen prosím vezměte do úvahy, že člověk dostane příležitost otevírat své nitro víc než je obvyklé v běžném životě a kurz se tak může stát zátěžovým testem pro váš vztah. Není proto dobré přijíždět v partnerském vztahu, který je v krizi, není dobré se uzavírat vůči ostatním, naopak kurz vám může nejvíce dát, pokud do něj půjdete každý sám za sebe, i když předstírat, že k sobě nepatříte, taky není správná cesta.
Něco podobného platí i pro dlouholeté kamarády: samozřejmě jste vítáni všichni, jen zvažte, že kurz pro vás může být pořádným testem. Zároveň by bylo zdvořilé vůči ostatním se příliš nevymezovat a netrvat dětinsky na tom, že chcete být v družstvu a na pokoji jen s XY.
Máte-li malé dítě, zvažte nejraději možnost přijet bez něj. Ale pokud to jinak nepůjde, budeme společně hledat cesty, jak vám zajistit plnohodnotnou účast i s ním.
Zvířata s sebou prosím nevozte, jedinou možností k diskusi je asistenční pes.

Ve všech podobných případech nám dejte dopředu vědět, ať můžeme spolu nalézt řešení ke všeobecné spokojenosti.

Jsou i jiné organizace, které dělají podobné kurzy?

Ano, je jich několik, např. Prázdninová škola Lipnice, Instruktoři Brno, Velký Vůz. Prázdninová škola Lipnice byla vlastně tvůrcem metody a koncepce specifické podoby zážitkové pedagogiky u nás v České republice. Na myšlenky a programy, které v ní vznikly, navázala celá řada organizací a skupin. Historie našich integračních kurzů je také spojena s PŠL, kde v roce 1994 vznikl ojedinělý projekt, který jako první nabídl klasický zážitkový kurz pro skupinu lidí zdravých a paraplegiků. Na tento kurz navázal vývoj našich letních i zimních zážikových kurzů a rozšířil tuto metodiku o zkušenosti z našeho občanského sdružení. Vznikla tvořivá dílna, z níž pochází i zážitkový kurz Arbor vitae.

Ano, ale dělají tyto organizace totéž?

Ano i ne. Dalo by se říci, že všichni používáme stejný základ metody a též některé osvědčené programy a postupy. Vše dohromady se dá představit jako nástroj. Jenže pak vždy záleží, jak a k čemu se daný nástroj použije. Obecně platí, že každý kurz je originál a nikdo neví, jak bude vypadat - vzniká mistrovské dílo, jehož tvůrci jsou všichni zúčastnění. Proto se kvalita může také lišit. Vše záleží na zkušenostech, znalosti metody, účastnících a troše štěstí. Léta zkušeností se projevují vždy pozitivně, ale nikdy to není zaručený recept na úspěch. Pro organizátory je v tomto směru nejdůležitější pokora a upřímnost. Není totiž důležité být nejlepší. Důležité je být nároční především na sebe a snažit se udělat tu nejlepší práci. Kurzy jsou také tématicky různorodé a je těžké je porovnávat. Rovněž cíle každého kurzu jsou jiné. Jedním z našich cílů je integrace, dalšími cíli může být vztah k ekologii, osobnostní růst, otázka dospělosti, domova apod. Tyto cíle se mohou kombinovat, čímž vytvářejí zase úplně jinou podobu. Ale dost již slov - podívejte se na webové stránky ostatních organizací a udělejte si vlastní názor.

Co cena? Zdá se mi moc vysoká/nízká.

Aby mohl kurz být realizován, je potřeba silné dotace v podobě grantů nebo sponzorských darů. Samotné zajištění kurzu stojí kolem 6.000 Kč na osobu za devítidenní kurz. Tato cena navíc nijak nereflektuje veliké množství času a energie, které věnují přípravě a realizaci kurzu instruktoři bez nároku na odměnu, z vlastního přesvědčení, že dělají dobrou věc. Většinou je to tak, že oni sami kdysi byli účastníky, a věří, že nyní mohou posunout pomyslnou štafetu a obohatit tak nové lidi. V účastnickém poplatku je samozřejmě zahrnuto ubytování, strava a program. Srovnejte ceny s ostatními organizacemi. Pouze podle ceny se ale nedá posuzovat kvalita kurzu... Pokud by pro někoho byl z finančních důvodů kurz nedostupný, je možné požádat Stipendijní fond UŽ o příspěvek.

Říkáte, že děláte kurzy již od devadesátých let, znamená to, že jsou kurzy pořád stejné? Něco jako zajeté koleje?

Ne, kurzy jsou pokaždé jiné. Pokaždé se trochu mění složení organizačního týmu a i řekněme vstupní parametry, s nimiž se kurz připravuje. Těmi je základní myšlenka kurzu a cíle, které se pak promítají do jednotlivých programů a her. Tentokrát je například kurz Arbor Vitae spojen s tématem rozhodování v našem životě, s odvahou k rozhodnutí a s odpovědností za ně, s tím, co prožíváme při rozhodování. S tím tedy bude úzce souviset průběh kurzu a některé vybrané programy. Obecně se dá říci, že každý kurz je tak jako tak originál. Jeho příprava je několik měsíců intenzivní práce a je vždy snahou organizátorů zhmotnit základní myšlenku kurzu a nabídnout účastníkům výzvu i společné hledání otázek a odpovědí. Tím se mohou posunovat i zkušenosti, znalosti a představivost všech. Vznikají i nové a neotřelé nápady, které jsou neopakovatelnými originály.

Je to kurz s tématem krize - pomůžete mi tedy z mých problémů?

Ne!
No ale vážně: kurz není určen k řešení akutních životních krizí. Kurz není psychoterapeutická skupina, není to životní, partnerská, finanční ani žádná jiná poradna. Téma krize, jejích přínosů a životních opor budeme probírat a prožívat jako "normální" lidé, kteří si čas od času procházejí menšími či většími krizemi, a nepotřebují momentálně terapeutický zásah. Pokud od kurzu očekáváte vyřešení vašich problémů, nejezděte a vyhledejte jinou cestu.
(To ovšem neznamená, že vám účast na kurzu nic dobrého nepřinese, právě naopak!)

Můžu dostat za účast na kurzu potvrzení o absolvování praxe pro školu?

Ano, pokud studujete nějaký sociálně zaměřený obor, může se vám to hodit. Vyjádřeno v hodinách vám můžeme potvrdit na 150 hodin praxe zaměřené na práci s osobami s handicapem, na vzdělávací činnost a podobně. (Mimochodem, ten počet hodin odpovídá realitě.)